Nie vždy je jednoduché odmietnuť. Najmä keď myseľ hovorí „chcem“ a telo už cíti, že by to bolo proti sebe. Povedať NIE môže bolieť – no v skutočnosti je to jeden z najväčších prejavov úcty k sebe. Keď odmietneme z miesta pravdy, nevytvárame múry… vytvárame priestor pre to, čo je naozaj naše.
Niektoré konce neprišli, aby nás potrestali. Prišli, aby nás oslobodili. A hoci v momente, keď sa most za nami rozpadá, cítime len prach, hluk a neistotu – možno práve tam, v tom chaose, sa rodí náš nový začiatok.
„Co když se největší změny dějí právě tehdy, když si myslíme, že se neděje nic…“ Život je jako mozaika příběhů, které se protínají mimo naše porozumění.Tak často něco chceš – a ono to nepřichází. A tak často něco přijde, když to vůbec nečekáš. Jakoby spousta věcí prokluzovala mezi prsty… a ty nechápeš proč. Udělal/a jsi, co se dalo...
„Když překročíš práh strachu, zavede tě domů – k sobě„ Odvaha Slovo, které jakoby patřilo jen těm, kteří dělají velká rozhodnutí. Ale odvaha, kterou znám já… … není hlasitá … nehřmí … je tichá, ale pevná A stojí při tobě celý život – i tehdy, když o ní pochybuješ… Odvaha není o velikosti Je to pohyb neviditelné síly, který...
Koľko krát si potlačil/a svoje „nie“, aby si nestratil/a lásku, rešpekt alebo uznanie? Tento článok je o chvíľach, keď som si dovolila prestať byť niekým pre niekoho – a začala byť sebou. Bez masky. Bez roly. Bez povolenia.
Nie je ľahké zastaviť sa v svete, ktorý nás neustále ženie vpred. V hlave máme „mala by som“, „musím“, „už je čas konať“… Ale čo ak práve vtedy, keď nič nerobíme, sa deje to najpodstatnejšie? Ticho – také, ktoré nie je prázdne, ale plné múdrosti – mi začalo meniť život. A možno môže aj ten tvoj.
Romana Pavlova
Martina Fau