Můžeš důvěřovat tomu, co nevidíš?

„Co když se největší změny dějí právě tehdy, když si myslíme, že se neděje nic…“

Život je jako mozaika příběhů, které se protínají mimo naše porozumění.
Tak často něco chceš – a ono to nepřichází. A tak často něco přijde, když to vůbec nečekáš.
Jakoby spousta věcí prokluzovala mezi prsty… a ty nechápeš proč. Udělal/a jsi, co se dalo – a nic.

Prolínání našich světů

Lidské příběhy…
Okolnosti…
Náhody, shody…

Mají vlastní rytmus.

Jak to, že se naplnění tvých snů nerýsuje podle pravítka?
Že tvoje super promyšlené nápady nejdou podle plánu, když si to tak moc za to všechno zasloužíš?
Právě teď …
… když to dokonce nejvíc potřebuješ?

Ne všechno jde pochopit. Moudrost je neměřitelná. Ale i bez tebe se věci dávají do pohybu.

A možná právě tehdy, když si myslíš, že jsi na pokraji, se skládá to, co později změní celý tvůj příběh.

Neviditelné detaily

Zkus si to představit jako film. Zastav se, ponoř se do svého ticha, dýchej, vnímej. Třeba si potichu pusť oblíbený playlist, ať se naladíš… 

Okolnosti a konsekvence reality, která tě neviditelně objímá, se seskupují z nepatrných střípků – ze setin vteřin, z energií, z rozhodnutí jiných lidí, z drobností, o kterých nevíš…

Život je mnohem větší a komplexnější než si umíme představit… 

Pečlivě skládá mozaiku tvojí budoucnosti, aby do jediné správné chvíle zapadli ti praví lidé, ta správná slova. Správné události.

Připravuje tě každý den na ten další a jen trpělivě sleduje, jak se rozhoduješ o každodenních záležitostech. 

Nesoudí. Nezná dobré a špatné rozhodnutí.

Sleduje jen tvoji odvahu žít sám sebe a dělat kroky, které z hloubi duše chceš, ne které jsou korektorem kompromisů vnějších situací… 

Pracuje ve tvůj prospěch beze spánku, bez únavy a stále – koriguje dílky skládačky tvojí budoucnosti, toho, co máš potkat, zažít, naučit se, užít si… 

Nech dveře, ať se otevřou

Než začneš vymýšlet, jak jít něčemu naproti a ovlivňovat to… zastav se.

A věř –
že se to už děje.
I když máš pocit, že nejsi něčeho součástí, jsi tím dílkem, který právě zapadá na své místo.

Jsi součástí procesu. A každé tvé dnešní rozhodnutí se neděje pro přítomnost, ale pro budoucnost.

Možná v sobě cítíš oheň

A někdy přijde chvíle, kdy tě to vyhazuje ze sedla čekání.

To není rozmar ani netrpělivost – to je soulad se správným načasováním.

V moment tvého jasna se propojí příležitost s odvahou jako signál rozehrát novou partii. Zažehnout jiskru. Vykročit. Už jsi četl/a o odvaze?

Život se neděje proti tobě, ale pro tebe

Některé situace se nestanou ne proto, že bys jich nebyl/a hoden/hodna, ale protože tě život chrání před tvojí zkreslenou představou.

A jiné, které bolí, přicházejí ne jako trest, ale jako důkaz, že v tobě život vidí sílu růst…
… novou schopnost
… příležitost dotknout se hlubších vrstev sebe sama

I když vnímáš život pozitivně, jsou chvíle, které umí být kruté.
Dny, kdy odejdou lidé příliš mladí.
Dny, kdy něco opouští náš život zrovna tehdy, když to nejvíc milujeme.
Kdy se ti chce křičet: Proč, sakra?

Jsme součástí přírody

A ta směřuje k rovnováze. Po svém. Ne po našem. I mě se chce někdy říct “bohužel”…

V tichu i v bouři je jasná a nesmlouvá.

Jako bychom byli  jen krátkou zastávkou v její nekonečnosti.

Bylo mi dvacet. Stála jsem v Yosemitech pod El Capitanem.
Bylo brzké ráno. Rosa. Ticho. Sluneční paprsky dopadaly na stěnu skály, která měnila barvu…

Bylo to fascinující a děsivé zároveň.
Tou výškou.
Tou přítomností.

Jak maličká jsem v údolí byla.
Příroda se neptá.
Nepotřebuje naše svolení.

Nestojí o vysvětlení.
Mluví tichým šumem –
a tím je nejhlasitější…

Potřebuje od nás jediné –
abychom ji respektovali a uznali její velikost. Přijali pokoru a řád, který přesahuje naše plány.

Netlač řeku, teče sama

Stejně i náš příběh a celý život přichází bez varování.
Bez ohledu na to, jestli jsme připraveni.

Nese v sobě drsnost i něhu. Klid i sílu.
Pokud se k němu postavíš s respektem,
ukáže ti, kým jsi…

Možná v tobě tiše pulzuje touha něco změnit. Pokud tě to volá a cítíš, že je čas… jdi.

Možná necítíš nic. Jen zastavení, zpomalení, prázdno…

Nevypadá to, ale něco se děje. Pod povrchem. A přijde to k tobě ve chvíli, kdy budeš připravený/á.

Kolikrát jsi něco nejmíň čekal/a…?

Věř v načasování

Život tě odmění nejen za výkon – ale taky za trpělivost. Mnohdy za zdánlivou nečinnost. Dělej věci pro sebe, jak je miluješ, jak tě baví, pro jejich živočišnost a šťastnou energii…

Věř, že…

To, se ti právě děje, se děje přesně tak, jak má. Pro tebe.

S láskou a vírou v prolínání našich světů.